od používateľa Lída Rohalová » 06 Feb 2018, 12:30
Realista:
Tema je o (ne)naplnenych proroctvich. Je legitimni hledat dalsi naplneni jakehokoliv proroctvi, to je v poradku. Z meho pohledu neni v opravnene za timto ucelem pozmenovat/ignorovat puvodni kontext a jednotliva slova. Pokud k temto textum nekdo pristupuje s pranim neco tam videt, ja mu to neberu, ale neni to muj pristup.
Dnešní exegeze nepřipouští pozměňování/ignorování původního kontextu.
Křesťanství i jeho formy prošly vývojem stejně tak jako výkladové metody Písma. Izrael znovu vykládal a interpretoval svoji historii (Jahvistický pramen, Elohistický pramen...), prorocká literatura interpretuje původní výroky také formou glos, dodatků... Známe alegorické výklady, rabínské výklady, křesťanskou exegezi, výklady církevních otců, výklady Písma ve středověku, sola Scriptura, historicko-kritický přístup, koncily, atd.
Tvůj pohled Ti neberu. Podle mého pohledu není interpretace sz výroků např. v Matoušovi eisegezí. Židovské chápání v té době umožňovalo přeskočit text, nebo z něho získat nový smysl tím, že byl vyňat z původní souvislosti, mohla být i pozměněna výslovnost i psaný styl. V textu nešlo primárně o to, co prorok řekl nebo myslel kdysi, ale Písmo pro ně bylo celkem, které podávalo svědectví o stále trvajících dějinách Božího lidu. Oni neviděli ty texty izolovaně, proto se v něm objevovaly nové souvislosti a nové výpovědi. Toto se často zapomíná brát v úvahu, a biblická novozákonní látka se podává jako dezinterpretace.
Přání něco vidět v textu zůstává i dnes velkým nebezpečím, proto existuje exegeze. I při dodržení dnešních přísně striktních výkladových přístupů však nelze zkonstantovat, že všechna sz proroctví mají pouze primární naplnění a nadále již nemají co říci. Nový zákon chápu jako logické pokračování Starého zákona, jako jeho naplňování. Písma svědčí o Ježíši Kristu, se kterým se má člověk setkat. Mine-li člověk toto setkání, není to chyba Písma. Novozákonní pisatelé rozpoznali v SZ Toho, o kterém Písmo svědčí. Sz proroctví na Krista se táhnou už od Genesis. Židovské chápání je velmi přínosné, protože pojednává o tom, jak svědectví chápal prvotní adresát. Je to chápání legitimní, ovšem ne normativní, protože Židé jako celek Mesiáše odmítli. Např. Talmud vidí Ježíše jako čarodějníka.
Kanonicita Písma se také nedělala jen pro jeho kanonicitu. Nač by nám byla závaznost něčeho, když bychom nepoznali Toho, o kterém kánon píše.
Nedávno jsem něco hledala na internetu, a náhodně jsem natrefila na svědectví Žida, který se obrátil ke Kristu na základě Iz 53.
http://www.obnovy.sk/svedectvo-rabin-kt ... kristovi/
Bozstvi Jezise... Janovo evangelium (nejpozdnejsi a zarazeno do kanonu pres odpor nekterych presbyteru rane cirkve) sleduje svuj teologicky zamer. Je mozne vnimat urcity dynamicky vyvoj v ramci krestanske teologie v prubehu 1. (az 4. stoleti). Zidovstvi jsou predstavy Bozstvi v cloveku cizi. Pavlovo helenizovane krestanstvi je uz dost daleko od puvodniho zidovskeho krestanstvi, ktere se po padu Jeruzalema a faktickem zaniku Zidovstva v Palestine postupne vytratilo a zachovalo se pouze castecne prostrednictvim skupin jako napr. ebionite... Ostatne rozpory Pavla s Jeruzalemskym sborem jsou vseobecne zname...
Přesto to evangelium tam je. "První koncil" také ukazuje, že apoštolové uznali Pavlovo apoštolství. A právě verze "Pavlova" křesťanství se ukázala jako ta nejschopnější...
Osobně si myslím, že Pavla musel Ježíš "srazit z koně" (obrazně řečeno) a ranit slepotou, protože Pavel měl tolik vědomostí, a ty mu paradoxně bránily "vidět Krista". Pomohlo až osobní setkání...
Janovo evangelium sleduje svůj záměr, stejně tak jako každé jiné evangelium i každá biblická kniha, i ta starozákonní.
Proc by Buh mel resit nejake nase problemy? Pokud si sve problemy nevyresime sami a nekdo je vyresi za nas, povede to k jeste vetsim problemum v budoucnu. Tak to chodi i v beznem zivote... Ale nemam zajem mluvit za Boha. Tohle si musi kazdy promyslet sam.
Protože mzdou hříchu je smrt. Není to přirozená součást života (i když na jedné straně je), ale vetřelec. A protože každý člověk zhřešil, musí to Bůh řešit, neboť řešení není v našich silách. Zhřešil i ten sebemorálnější člověk, proto musí zemřít. Smrt je odpověď na hřích, věčný život je odpověď na přijetí Kristovy nabídky k přijetí Jeho milosti. A hříchu mě nemůže zbavit sebemorálnější člověk.
Smysl zivota? Smysl je nase invence... Strach ze smrti je strachem z neznameho jako vsechny ostatni strachy. Kdo zije v souladu s pravdou (svedomim), nema se ceho bat. Kazdy clovek je tou psanou knihou (stromu) Zivota, psanou lidskym zivotem a navraci se k Bohu bud s "prazdnou" nebo s "plnosti". Obrazne receno.
To už je věc názoru a preferencí. Můj komentář o smyslu života nebyl mířen na Tebe.
S úctou
Lída
Realista:
[quote]Tema je o (ne)naplnenych proroctvich. Je legitimni hledat dalsi naplneni jakehokoliv proroctvi, to je v poradku. Z meho pohledu neni v opravnene za timto ucelem pozmenovat/ignorovat puvodni kontext a jednotliva slova. Pokud k temto textum nekdo pristupuje s pranim neco tam videt, ja mu to neberu, ale neni to muj pristup. [/quote]
Dnešní exegeze nepřipouští pozměňování/ignorování původního kontextu.
Křesťanství i jeho formy prošly vývojem stejně tak jako výkladové metody Písma. Izrael znovu vykládal a interpretoval svoji historii (Jahvistický pramen, Elohistický pramen...), prorocká literatura interpretuje původní výroky také formou glos, dodatků... Známe alegorické výklady, rabínské výklady, křesťanskou exegezi, výklady církevních otců, výklady Písma ve středověku, sola Scriptura, historicko-kritický přístup, koncily, atd.
Tvůj pohled Ti neberu. Podle mého pohledu není interpretace sz výroků např. v Matoušovi eisegezí. Židovské chápání v té době umožňovalo přeskočit text, nebo z něho získat nový smysl tím, že byl vyňat z původní souvislosti, mohla být i pozměněna výslovnost i psaný styl. V textu nešlo primárně o to, co prorok řekl nebo myslel kdysi, ale Písmo pro ně bylo celkem, které podávalo svědectví o stále trvajících dějinách Božího lidu. Oni neviděli ty texty izolovaně, proto se v něm objevovaly nové souvislosti a nové výpovědi. Toto se často zapomíná brát v úvahu, a biblická novozákonní látka se podává jako dezinterpretace.
Přání něco vidět v textu zůstává i dnes velkým nebezpečím, proto existuje exegeze. I při dodržení dnešních přísně striktních výkladových přístupů však nelze zkonstantovat, že všechna sz proroctví mají pouze primární naplnění a nadále již nemají co říci. Nový zákon chápu jako logické pokračování Starého zákona, jako jeho naplňování. Písma svědčí o Ježíši Kristu, se kterým se má člověk setkat. Mine-li člověk toto setkání, není to chyba Písma. Novozákonní pisatelé rozpoznali v SZ Toho, o kterém Písmo svědčí. Sz proroctví na Krista se táhnou už od Genesis. Židovské chápání je velmi přínosné, protože pojednává o tom, jak svědectví chápal prvotní adresát. Je to chápání legitimní, ovšem ne normativní, protože Židé jako celek Mesiáše odmítli. Např. Talmud vidí Ježíše jako čarodějníka.
Kanonicita Písma se také nedělala jen pro jeho kanonicitu. Nač by nám byla závaznost něčeho, když bychom nepoznali Toho, o kterém kánon píše.
Nedávno jsem něco hledala na internetu, a náhodně jsem natrefila na svědectví Žida, který se obrátil ke Kristu na základě Iz 53.
[url]http://www.obnovy.sk/svedectvo-rabin-ktory-sa-vzdal-kristovi/ [/url]
[quote]Bozstvi Jezise... Janovo evangelium (nejpozdnejsi a zarazeno do kanonu pres odpor nekterych presbyteru rane cirkve) sleduje svuj teologicky zamer. Je mozne vnimat urcity dynamicky vyvoj v ramci krestanske teologie v prubehu 1. (az 4. stoleti). Zidovstvi jsou predstavy Bozstvi v cloveku cizi. Pavlovo helenizovane krestanstvi je uz dost daleko od puvodniho zidovskeho krestanstvi, ktere se po padu Jeruzalema a faktickem zaniku Zidovstva v Palestine postupne vytratilo a zachovalo se pouze castecne prostrednictvim skupin jako napr. ebionite... Ostatne rozpory Pavla s Jeruzalemskym sborem jsou vseobecne zname...
[/quote]
Přesto to evangelium tam je. "První koncil" také ukazuje, že apoštolové uznali Pavlovo apoštolství. A právě verze "Pavlova" křesťanství se ukázala jako ta nejschopnější...
Osobně si myslím, že Pavla musel Ježíš "srazit z koně" (obrazně řečeno) a ranit slepotou, protože Pavel měl tolik vědomostí, a ty mu paradoxně bránily "vidět Krista". Pomohlo až osobní setkání...
Janovo evangelium sleduje svůj záměr, stejně tak jako každé jiné evangelium i každá biblická kniha, i ta starozákonní.
[quote]Proc by Buh mel resit nejake nase problemy? Pokud si sve problemy nevyresime sami a nekdo je vyresi za nas, povede to k jeste vetsim problemum v budoucnu. Tak to chodi i v beznem zivote... Ale nemam zajem mluvit za Boha. Tohle si musi kazdy promyslet sam. [/quote]
Protože mzdou hříchu je smrt. Není to přirozená součást života (i když na jedné straně je), ale vetřelec. A protože každý člověk zhřešil, musí to Bůh řešit, neboť řešení není v našich silách. Zhřešil i ten sebemorálnější člověk, proto musí zemřít. Smrt je odpověď na hřích, věčný život je odpověď na přijetí Kristovy nabídky k přijetí Jeho milosti. A hříchu mě nemůže zbavit sebemorálnější člověk.
[quote]Smysl zivota? Smysl je nase invence... Strach ze smrti je strachem z neznameho jako vsechny ostatni strachy. Kdo zije v souladu s pravdou (svedomim), nema se ceho bat. Kazdy clovek je tou psanou knihou (stromu) Zivota, psanou lidskym zivotem a navraci se k Bohu bud s "prazdnou" nebo s "plnosti". Obrazne receno.[/quote]
To už je věc názoru a preferencí. Můj komentář o smyslu života nebyl mířen na Tebe.
S úctou
Lída
