od používateľa Tomáš Plechatýý » 07 Aug 2019, 10:23
Hoši (a případně dívky pokud jste za těmi přezdívkami) vaše diskuse mi připomíná jeden nešvar který jsem znával ze sobotní školy.
Totiž, že když někdo nastolí zajímavé téma, nebo vysloví zajímavou tezi, nad kterou by se dalo zauvažovat a případně by závěr vedl ke změnám ve vlastním životě, tak ale následné kolečko (kdy každý postupně řekne svůj názor) nebo střídavé příspěvky vedly úplně mimo naladění stejné vlny. Příspěvky většinou živé téma rozsekaly na jednotlivé už mrtvé části které potom přispěvovatelé slovně ,,zkoumali" filosofovali nad nimi metaforicky stejně jako když někdo přinese novou rostlinu/zvíře se zajímavým zjevem nebo projevy na patologii, kde mu to rozpitvají na nejmenší části, které potom pod mikroskopem pinzetou obracejí a zapisují si, na co všechno by se daly asi použít a jaký význam by tyto části mohly mít, časem už se na původní organismus úplně zapomene.
George uvedl vlákno s několika (2-3) silnými tezemi, o kterých se chtěl sdílet a o kterých podle mne má smysl vést diskusi ve vlákně dále:
1) Že výzkumy na zvířatech ukázaly, že si zvířata nevybírají vždy špatnou a snadnou volbu chování (drogu místo normální vody), když mají na výběr dostatečné možnosti zdravějšího naplňujícího chování.
2) Že se závěry výzkumu dá aplikovat i na lidi. Tedy že lidé nemají apriori tendence ke špatným závislostem (církevně řečeno k hříšnému chování)
3) Že to prý v Portugalsku už zkusili a funguje to
4) Že to měla vědět už prorokoně adventismu Ellen Whiteová, která psala o životním stylu a sklonum ke špatným návykům ve shodě se starým tehdejším vědeckým poznáním. Její nevědomost prý ukazuje na její neinspirovanost, neboť její rady nejsou nadčasové, nýbrž silně dobově podmíněné a asi i ovlivněné.
5) Asi nejsilnější, nebo nejkontroverznější teze. Že sama Církev adventistů pracuje se závislostmi (základními potřebami člověka) nejen ve smyslu osvobodit jej (od alkoholu, kouření, drog, pornografie atd.) ale i obráceně ve smyslu připoutání. George také srozumitelně popsal mechanismus jakým toto církev dělá.
K těmto tezím má smysl se vyjadřovat pokud chceme s Georgem autorem příspěvku polemizovat, nebo souhlasit, nebo se ho dále na něco zeptat.
Když se ale místo toho začne pouze skloňovat izolované slovo závislost jako takové a hádat se o tom, jestli je to dobré nebo ne (už by se dalo začít hádat o smyslu toho, co je vlastně dobré a kdo to rozhoduje a téma odvést úplně do ztracena) tak původní myšlenková strukura uniká, uniká sdělení zakladatele vlákna a diskuse se do,,slovně" ,,rozpadá".
Mne Georgovo přirovnání zpočátku svou výstižností úplně ohromilo.
Jak už jsem psal výše přijde mi výstižnější mluvit o lidských přirozených potřebách ne o závislosti, ale jinak souhlasím, že s tím církev pracuje. Otázka je jako moc vědomě s tím pracují jednotlivci, nebo i celé vedení. Ale určitě souhlasím, že církev vám vlastně nabízí kromě duchovní roviny silnou společenskou nabídku.
U té roviny duchovní i sami adventisté připouští, že spásu nenabízí vlastně oni a že do nebe se nedostanete ve vlaku s nápisem členství ve správné církvi. Co se týče nadpřirozených projevů které se objevovali v dobách Izraele nebo v evangeliích a skutcích apoštolů tak CASD je v běžném životě členů nezažívá ani se tím nijak netrápí, a ani to novým členům neslibuje (zázračné uzdravení, vyhnání démonů, rozmnožení jídla pro chudé, chození po vodě, vzkříšení mrtvých). Takže kromě příslibu ,,naděje lásky a víry" zde na zemi a ,,věčného života jednou v nebi" opravdu je nabídka církve spíše společenská.
Současně se křtem (to abyste dostáli podmínkám ,,uvěření a jednou věčného života") souhlasíte s křestním slibem začíná se na vás vztahovat církevní řád a spousta dalších projevů členství v organizaci.
Takže souhlas s Georgem církev nabízí něco jako příslušnost ke společenství neproblémové střední třídy (slušně oblékané, hygienické, s rozmanitými koníčky, minimálně papírově průběžně se vzdělávající (SŠ), kulturně aktivní (písně a některé besídky/ půlnoční atd.) s pravidelnou týdenní účastí sem tam do roka nebo za 5 let s nějakou slavnostnější účastí a ještě společná témata k diskusi (úkoly SŠ tištěné, brožurky modlitebního týdne, týdne manželství atd. ale dokonce i internetovou televizi a přímé přenosy z bohoslužeb abyste nevypadli z rytmu když nemůžete zrovna být na místě osobně).
Výměnou za to dáváte do svého života určitá omezení a pravidla, podřizujete se určitým lidem a platíte desátek ,případně se účastníte některých akcí a sloužíte, kde se to od vás očekává (sestry navaří na agape, lidé s nástroji zahrají písničku, zpěváci zazpívají, technicky zdatní lidé budou obstarávat techniku).
Až sem to může být společensky neškodné. Vždyť je to i oboustranně výhodné i dobrovolné.
Ale morálně závadné už je to slučování s evangeliem a odkazování se na první církev.
A nejvíc morálně závadné by bylo pokud opravdu v církvi někdo s lidmi takto kalkuluje a bere je jako položky v účetnictví.
Náklady - výdaje.
Reklama a nalákání na členství bude stát tolik času energie a peněz.
Po vstupu do církve se investice začne vracet na darech a desátcích a službě člena.
Pokud navíc dokážeme silně upravit zbylé společenské vazby nového člena nebude po nějaké době u nás už kam jinam mimo nás jít.
Má to samozřejmě slabinu, že člen by se mohl nechat vyloučit a přitom dále chodit jako účastník bohoslužeb.
Na to ovšem existuje jednat teologie jedinečnosti a potřeby jednoty a dokonalosti, která vede ke strachu.
A zároveň to přirozeně obstarají ostatní členové, kteří často zákonicky ve smyslu staršího bratra z podobenství o marnotratném synu dokáží odešlého člena vytahat za uši co si jako myslí, že si odejde a pak zase přijde jako by nic zatímco oni jsou stále věrní a dřou pro církev jak to jde.
Zkrátka mimo pár silných jedinců to vlastně nikdo nevydrží setrvávat v církvi a přitom nebýt jejím členem.
Nemyslím si že za tím vším je nějaký tajný spiklenecký plán člověka.
Ale to nic nemění na tom, že ten sociologický popis od George mi jinak přijde že sedí jak hrnec na pr*el.
Když o tom tak přemýšlím, tak ale podobnou nenásilnou cestou sociologických vazeb asi jdou i další církve. Jen myslím a doufám, že tam není ten silný tlak na výlučnost a na strach opustit tu jedinou nej-církev.
Mně to nejvíc vadí kvůli tomu spojení s kroužku se základní vírou člověka.
Hoši (a případně dívky pokud jste za těmi přezdívkami) vaše diskuse mi připomíná jeden nešvar který jsem znával ze sobotní školy.
Totiž, že když někdo nastolí zajímavé téma, nebo vysloví zajímavou tezi, nad kterou by se dalo zauvažovat a případně by závěr vedl ke změnám ve vlastním životě, tak ale následné kolečko (kdy každý postupně řekne svůj názor) nebo střídavé příspěvky vedly úplně mimo naladění stejné vlny. Příspěvky většinou živé téma rozsekaly na jednotlivé už mrtvé části které potom přispěvovatelé slovně ,,zkoumali" filosofovali nad nimi metaforicky stejně jako když někdo přinese novou rostlinu/zvíře se zajímavým zjevem nebo projevy na patologii, kde mu to rozpitvají na nejmenší části, které potom pod mikroskopem pinzetou obracejí a zapisují si, na co všechno by se daly asi použít a jaký význam by tyto části mohly mít, časem už se na původní organismus úplně zapomene.
George uvedl vlákno s několika (2-3) silnými tezemi, o kterých se chtěl sdílet a o kterých podle mne má smysl vést diskusi ve vlákně dále:
1) Že výzkumy na zvířatech ukázaly, že si zvířata nevybírají vždy špatnou a snadnou volbu chování (drogu místo normální vody), když mají na výběr dostatečné možnosti zdravějšího naplňujícího chování.
2) Že se závěry výzkumu dá aplikovat i na lidi. Tedy že lidé nemají apriori tendence ke špatným závislostem (církevně řečeno k hříšnému chování)
3) Že to prý v Portugalsku už zkusili a funguje to
4) Že to měla vědět už prorokoně adventismu Ellen Whiteová, která psala o životním stylu a sklonum ke špatným návykům ve shodě se starým tehdejším vědeckým poznáním. Její nevědomost prý ukazuje na její neinspirovanost, neboť její rady nejsou nadčasové, nýbrž silně dobově podmíněné a asi i ovlivněné.
5) Asi nejsilnější, nebo nejkontroverznější teze. Že sama Církev adventistů pracuje se závislostmi (základními potřebami člověka) nejen ve smyslu osvobodit jej (od alkoholu, kouření, drog, pornografie atd.) ale i obráceně ve smyslu připoutání. George také srozumitelně popsal mechanismus jakým toto církev dělá.
K těmto tezím má smysl se vyjadřovat pokud chceme s Georgem autorem příspěvku polemizovat, nebo souhlasit, nebo se ho dále na něco zeptat.
Když se ale místo toho začne pouze skloňovat izolované slovo závislost jako takové a hádat se o tom, jestli je to dobré nebo ne (už by se dalo začít hádat o smyslu toho, co je vlastně dobré a kdo to rozhoduje a téma odvést úplně do ztracena) tak původní myšlenková strukura uniká, uniká sdělení zakladatele vlákna a diskuse se do,,slovně" ,,rozpadá".
Mne Georgovo přirovnání zpočátku svou výstižností úplně ohromilo.
Jak už jsem psal výše přijde mi výstižnější mluvit o lidských přirozených potřebách ne o závislosti, ale jinak souhlasím, že s tím církev pracuje. Otázka je jako moc vědomě s tím pracují jednotlivci, nebo i celé vedení. Ale určitě souhlasím, že církev vám vlastně nabízí kromě duchovní roviny silnou společenskou nabídku.
U té roviny duchovní i sami adventisté připouští, že spásu nenabízí vlastně oni a že do nebe se nedostanete ve vlaku s nápisem členství ve správné církvi. Co se týče nadpřirozených projevů které se objevovali v dobách Izraele nebo v evangeliích a skutcích apoštolů tak CASD je v běžném životě členů nezažívá ani se tím nijak netrápí, a ani to novým členům neslibuje (zázračné uzdravení, vyhnání démonů, rozmnožení jídla pro chudé, chození po vodě, vzkříšení mrtvých). Takže kromě příslibu ,,naděje lásky a víry" zde na zemi a ,,věčného života jednou v nebi" opravdu je nabídka církve spíše společenská.
Současně se křtem (to abyste dostáli podmínkám ,,uvěření a jednou věčného života") souhlasíte s křestním slibem začíná se na vás vztahovat církevní řád a spousta dalších projevů členství v organizaci.
Takže souhlas s Georgem církev nabízí něco jako příslušnost ke společenství neproblémové střední třídy (slušně oblékané, hygienické, s rozmanitými koníčky, minimálně papírově průběžně se vzdělávající (SŠ), kulturně aktivní (písně a některé besídky/ půlnoční atd.) s pravidelnou týdenní účastí sem tam do roka nebo za 5 let s nějakou slavnostnější účastí a ještě společná témata k diskusi (úkoly SŠ tištěné, brožurky modlitebního týdne, týdne manželství atd. ale dokonce i internetovou televizi a přímé přenosy z bohoslužeb abyste nevypadli z rytmu když nemůžete zrovna být na místě osobně).
Výměnou za to dáváte do svého života určitá omezení a pravidla, podřizujete se určitým lidem a platíte desátek ,případně se účastníte některých akcí a sloužíte, kde se to od vás očekává (sestry navaří na agape, lidé s nástroji zahrají písničku, zpěváci zazpívají, technicky zdatní lidé budou obstarávat techniku).
Až sem to může být společensky neškodné. Vždyť je to i oboustranně výhodné i dobrovolné.
Ale morálně závadné už je to slučování s evangeliem a odkazování se na první církev.
A nejvíc morálně závadné by bylo pokud opravdu v církvi někdo s lidmi takto kalkuluje a bere je jako položky v účetnictví.
Náklady - výdaje.
Reklama a nalákání na členství bude stát tolik času energie a peněz.
Po vstupu do církve se investice začne vracet na darech a desátcích a službě člena.
Pokud navíc dokážeme silně upravit zbylé společenské vazby nového člena nebude po nějaké době u nás už kam jinam mimo nás jít.
Má to samozřejmě slabinu, že člen by se mohl nechat vyloučit a přitom dále chodit jako účastník bohoslužeb.
Na to ovšem existuje jednat teologie jedinečnosti a potřeby jednoty a dokonalosti, která vede ke strachu.
A zároveň to přirozeně obstarají ostatní členové, kteří často zákonicky ve smyslu staršího bratra z podobenství o marnotratném synu dokáží odešlého člena vytahat za uši co si jako myslí, že si odejde a pak zase přijde jako by nic zatímco oni jsou stále věrní a dřou pro církev jak to jde.
Zkrátka mimo pár silných jedinců to vlastně nikdo nevydrží setrvávat v církvi a přitom nebýt jejím členem.
Nemyslím si že za tím vším je nějaký tajný spiklenecký plán člověka.
Ale to nic nemění na tom, že ten sociologický popis od George mi jinak přijde že sedí jak hrnec na pr*el.
Když o tom tak přemýšlím, tak ale podobnou nenásilnou cestou sociologických vazeb asi jdou i další církve. Jen myslím a doufám, že tam není ten silný tlak na výlučnost a na strach opustit tu jedinou nej-církev.
Mně to nejvíc vadí kvůli tomu spojení s kroužku se základní vírou člověka.
