od používateľa tomplechaty » 24 Nov 2019, 20:03
Ex-adventista napísal: ↑24 Nov 2019, 14:33
Radoví adventisti sa považujú za výborných znalcov Biblie, hovoria o sebe ako o „Písmákoch“. V porovnaní s väčšinovým kresťanským obyvateľstvom to tak môže naozaj vyzerať. No ich viera v skutočnosti nie je založená na ich hlbokej a dôkladnej znalosti Biblie, aj keď si sami myslia, že to tak je.
Ak s nimi začnete diskutovať o tom, prečo veria niektorému špecifickému adventistickému vieroučnému bodu, zistíte, že o jeho platnosti sú presvedčení často z iných dôvodov, než sú tie biblické. Na čom teda zakladajú svoju vieru?
Dôvera v adventistických teológov
Snáď v každej krajine majú adventisti svojich teológov, na ktorých sú hrdí a ktorých nekriticky uznávajú. V našich končinách sú to napr. D. Duda, J. Moskala a iní. Tí občas vedú nejaké prednášky, sú rečníkmi na veľkých akciách (tzv. biblické týždne), kde vysvetľujú učenie cirkvi. Na každú otázku majú presvedčivú odpoveď, pôsobia dojmom vysokej úrovne vzdelanosti. Ich poslucháči potom majú tendenciu dospieť k presvedčeniu, že ak tomu verí takýto vzdelaný a svetovo uznávaný človek, tak to určite musí byť pravda.
Dôvera v kazateľov
Kazatelia sa snažia z členmi vychádzať dobre, a väčšinou sa im to darí. Sú k nim priateľskí, ochotní, trávia s nimi čas v rozhovoroch. Ak si kazateľ získa sympatie človeka (a to sa vzťahuje aj na obdobie pred krstom), človek ľahšie preberá jeho názory a skôr sa dokáže s nimi stotožniť. Povie si, že ak tomu verí taký milý a vzdelaný človek ako tento kazateľ, tak to je určite pravda.
Dôvera vo vieru ostatných adventistov
Adventisti sa stretávajú na rôznych menších či väčších fórach, kde sa navzájom upevňujú vo svojej viere nielen rozhovormi, ale často už len tým, že sa stretnú. Vedomie početnosti a svetového rozsahu cirkvi prispieva aj k upevneniu osobného presvedčenia o správnosti vierouky. Človek sa potom vo chvíľach pochybností uisťuje aj tým, že „18 miliónov adventistov sa predsa nemôže mýliť“.
Dôvera v EGW
Dôveru v prorocký dar EGW buduje cirkev veľmi systematicky a cieľavedome. Uvedomuje si, že je to kľúčový predpoklad pre to, aby človek prijal adventistické učenie a stal sa členom cirkvi. V cirkvi sú vlastne len tí, ktorí jej veria. Ak potom niekto nevie nájsť dostatočné zdôvodnenie niektorého vieroučného bodu v Biblii, ale nájde to u EGW, považuje to za istú vec. Verí totiž tomu, že všetko, čo napísala, jej bolo zjavené zhora, a teda to musí byť pravda.
Dôvera v učenie cirkvi
Vierouka adventistov, keďže sa väčšinou z Biblie nedá jasne preukázať, je koncipovaná veľmi zložito a komplikovane. Odôvodnenia niektorých vieroučných bodov majú aj preto niekoľko desiatok strán. Mnohí členovia tomu síce nerozumejú, no práve táto zložitosť a rozsah je pre nich dôkazom, že učenie je určite odôvodnené dobre a nevyvrátiteľne.
Dôvera vo vieru svojich predkov či príbuzných
Pre tých, ktorí sú už druhou, treťou či dokonca štvrtou generáciou adventistov v rodine, sú veľkým argumentom pre vieru aj skúsenosti a zážitky svojich rodinných príslušníkov. Nie je výnimkou, hlavne kvôli nie tak dávnemu obdobiu neslobody, že niekto z predkov bol za svoju vieru väznený alebo prežil iné ťažké situácie. Často tiež ide o útrapy súvisiace s tým, že niekto bol pre svoju vieru odmietaný svojou rodinou. Terajší adventisti tieto príbehy vnímajú tak, že ak bol niekto kvôli adventizmu ochotný podstúpiť a vytrpieť tak veľa, to učenie za to určite stojí. Podobnú úlohu zohrávajú aj v rodine tradované nadprirodzené zážitky, napríklad aj sny, ktoré niekoho v minulosti uistili o správnosti ním nastúpenej cesty.
„Čo ak to je pravda?“
Časť adventistov si uvedomuje, že niektoré vieroučné body sa Bibliou nedajú presvedčivo doložiť. Poznajú aj protiargumenty a o pravdivosti učenia majú pochybnosti. Napriek tomu zostávajú adventistami. O odchode z cirkvi neuvažujú, to sa im zdá príliš radikálne. V cirkvi zostávajú kvôli nejasnému pocitu, že adventisti predsa len môžu mať pravdu.
Na ničom
Niektorí adventisti sa vôbec nezaťažujú takými detailami ako je obhajoba svojej viery. Ak sa ich spýtate, prečo veria tomu alebo onomu vieroučnému bodu, tak odpovedia: „Ja neriešim vierouku, ja žijem s Ježišom“. A tomu aj veria, t.j. myslia si, že ak niekto chce byť naozajstným kresťanom, jediná možnosť je byť adventistom.
Z mé zkušenosti a rozhovorů bych přidal ještě některé další důvody:
Nejblíže pravdě
Někteří adventisté při rozhovoru o správnosti věrouky a konkrétních bodech a chybách jsou ochotni přiznat, že církev něco neví, nebo učila špatně, nebo dokonce někdy i že ještě učí špatně, ale odpovídají - Adventisté nemají dokonalou věrouku, ale ze všech co znám, jsou nejblíže pravdě/ mají zatím největší poznání.
V adventismu se ovšem vyučuje popis církevních dějin, jako propad počáteční čistoty učení první církve do doby temného středověku katolicismu a postupné znovuobjevování ,,biblických pravd" nebo postupné rostoucí poznání/světlo reformace, které si církve předávali jako štafetu při běhu a do cíle teď běží adventisté.
Díky tomuto předporozumění potom takoví lidé ovšem:
a) nepředpokládají, že by mohl někdo převzít štafetu ještě po adventistech tedy ani nehledají a nezkoumají u jiných církví něco co by je tam věroučně obohatilo. Naopak od doby popisu ,,druhého andělského poselství" od EGW, kdy okolní církve zavrhli výpočet konce světa na rok 1843-1844 a podle EGW tak zavrhli Boží světlo a to jim dále nesvítí.
Tak naopak adventisté očekávají od ostatních církvích ve věrouce spíše zmatení a blud i kdyby neúmyslný.
b) vidí celou historii křesťanské teologie jako rostoucí strom sem tam s odpadajícími větvemi, které míří dolů.
Co když je ale realita jiná?! Co když více než jedna církev objevili důležitou část ,,světla/pravdy" ale každá jinou a naopak v dalších jsou úplně mimo.
Co když při navazování na učení církve, která byla ,,v reformační štafetě" před vámi, jste si z jejíjo učení vzali zrovna to mimo a rozvinuli ho a naopak jste přehlédli něco, co bylo správně a opustili to?
No a jinak si myslím, že ne zas tolik lidí v adventismu bylo ochotno důkladně studovat teologii ostatních církví, než se rozhodli.
Často je to studium typu - věří na spánek po smrti - ne? Tak tady je to jasně mimo, další.
Jak se staví k zákonu? Aha není co řešit.
Neboli neprostudovala se od počátku celá teologie v jejích vnitřních souvislostech a logice, místo toho se arbitrárně předložil 1-2 věroučné body z pozice, o které už ti lidé byli přesvědčeni, že je pravdivá a tím to ,,rozseknuli".
Není to důležité, když jdeme za Ježíšem
Menšina už vám otevřeně přizná, že je v církvi protože se na narodila- v ní vyrůstala a že ani jinde nehledala a že by docela možná byla jinde, kdyby se jinde narodila. Pro názorovou konzistenci by mne zajímalo jak tito lidé reagují, když by jim přitel sboru řžekl, že je fajn, že ho navrátili k Ježíši/ Bohu, od kterého v mládí odešel, ale že vlastně vyrůstal jako dítě u katolíků/ svědků Jehovových tak že se tam vrátí mezi své.
[quote=Ex-adventista post_id=13035 time=1574602408]
Radoví adventisti sa považujú za výborných znalcov Biblie, hovoria o sebe ako o „Písmákoch“. V porovnaní s väčšinovým kresťanským obyvateľstvom to tak môže naozaj vyzerať. No ich viera v skutočnosti nie je založená na ich hlbokej a dôkladnej znalosti Biblie, aj keď si sami myslia, že to tak je.
Ak s nimi začnete diskutovať o tom, prečo veria niektorému špecifickému adventistickému vieroučnému bodu, zistíte, že o jeho platnosti sú presvedčení často z iných dôvodov, než sú tie biblické. Na čom teda zakladajú svoju vieru?
[b]Dôvera v adventistických teológov[/b]
Snáď v každej krajine majú adventisti svojich teológov, na ktorých sú hrdí a ktorých nekriticky uznávajú. V našich končinách sú to napr. D. Duda, J. Moskala a iní. Tí občas vedú nejaké prednášky, sú rečníkmi na veľkých akciách (tzv. biblické týždne), kde vysvetľujú učenie cirkvi. Na každú otázku majú presvedčivú odpoveď, pôsobia dojmom vysokej úrovne vzdelanosti. Ich poslucháči potom majú tendenciu dospieť k presvedčeniu, že ak tomu verí takýto vzdelaný a svetovo uznávaný človek, tak to určite musí byť pravda.
[b]Dôvera v kazateľov[/b]
Kazatelia sa snažia z členmi vychádzať dobre, a väčšinou sa im to darí. Sú k nim priateľskí, ochotní, trávia s nimi čas v rozhovoroch. Ak si kazateľ získa sympatie človeka (a to sa vzťahuje aj na obdobie pred krstom), človek ľahšie preberá jeho názory a skôr sa dokáže s nimi stotožniť. Povie si, že ak tomu verí taký milý a vzdelaný človek ako tento kazateľ, tak to je určite pravda.
[b]Dôvera vo vieru ostatných adventistov[/b]
Adventisti sa stretávajú na rôznych menších či väčších fórach, kde sa navzájom upevňujú vo svojej viere nielen rozhovormi, ale často už len tým, že sa stretnú. Vedomie početnosti a svetového rozsahu cirkvi prispieva aj k upevneniu osobného presvedčenia o správnosti vierouky. Človek sa potom vo chvíľach pochybností uisťuje aj tým, že „18 miliónov adventistov sa predsa nemôže mýliť“.
[b]Dôvera v EGW[/b]
Dôveru v prorocký dar EGW buduje cirkev veľmi systematicky a cieľavedome. Uvedomuje si, že je to kľúčový predpoklad pre to, aby človek prijal adventistické učenie a stal sa členom cirkvi. V cirkvi sú vlastne len tí, ktorí jej veria. Ak potom niekto nevie nájsť dostatočné zdôvodnenie niektorého vieroučného bodu v Biblii, ale nájde to u EGW, považuje to za istú vec. Verí totiž tomu, že všetko, čo napísala, jej bolo zjavené zhora, a teda to musí byť pravda.
[b]Dôvera v učenie cirkv[/b]i
Vierouka adventistov, keďže sa väčšinou z Biblie nedá jasne preukázať, je koncipovaná veľmi zložito a komplikovane. Odôvodnenia niektorých vieroučných bodov majú aj preto niekoľko desiatok strán. Mnohí členovia tomu síce nerozumejú, no práve táto zložitosť a rozsah je pre nich dôkazom, že učenie je určite odôvodnené dobre a nevyvrátiteľne.
[b]Dôvera vo vieru svojich predkov či príbuzných[/b]
Pre tých, ktorí sú už druhou, treťou či dokonca štvrtou generáciou adventistov v rodine, sú veľkým argumentom pre vieru aj skúsenosti a zážitky svojich rodinných príslušníkov. Nie je výnimkou, hlavne kvôli nie tak dávnemu obdobiu neslobody, že niekto z predkov bol za svoju vieru väznený alebo prežil iné ťažké situácie. Často tiež ide o útrapy súvisiace s tým, že niekto bol pre svoju vieru odmietaný svojou rodinou. Terajší adventisti tieto príbehy vnímajú tak, že ak bol niekto kvôli adventizmu ochotný podstúpiť a vytrpieť tak veľa, to učenie za to určite stojí. Podobnú úlohu zohrávajú aj v rodine tradované nadprirodzené zážitky, napríklad aj sny, ktoré niekoho v minulosti uistili o správnosti ním nastúpenej cesty.
[b]„Čo ak to je pravda?“[/b]
Časť adventistov si uvedomuje, že niektoré vieroučné body sa Bibliou nedajú presvedčivo doložiť. Poznajú aj protiargumenty a o pravdivosti učenia majú pochybnosti. Napriek tomu zostávajú adventistami. O odchode z cirkvi neuvažujú, to sa im zdá príliš radikálne. V cirkvi zostávajú kvôli nejasnému pocitu, že adventisti predsa len môžu mať pravdu.
[b]Na ničom[/b]
Niektorí adventisti sa vôbec nezaťažujú takými detailami ako je obhajoba svojej viery. Ak sa ich spýtate, prečo veria tomu alebo onomu vieroučnému bodu, tak odpovedia: „Ja neriešim vierouku, ja žijem s Ježišom“. A tomu aj veria, t.j. myslia si, že ak niekto chce byť naozajstným kresťanom, jediná možnosť je byť adventistom.
[/quote]
Z mé zkušenosti a rozhovorů bych přidal ještě některé další důvody:
[b]Nejblíže pravdě[/b]
Někteří adventisté při rozhovoru o správnosti věrouky a konkrétních bodech a chybách jsou ochotni přiznat, že církev něco neví, nebo učila špatně, nebo dokonce někdy i že ještě učí špatně, ale odpovídají - Adventisté nemají dokonalou věrouku, ale ze všech co znám, jsou nejblíže pravdě/ mají zatím největší poznání.
V adventismu se ovšem vyučuje popis církevních dějin, jako propad počáteční čistoty učení první církve do doby temného středověku katolicismu a postupné znovuobjevování ,,biblických pravd" nebo postupné rostoucí poznání/světlo reformace, které si církve předávali jako štafetu při běhu a do cíle teď běží adventisté.
Díky tomuto předporozumění potom takoví lidé ovšem:
a) nepředpokládají, že by mohl někdo převzít štafetu ještě po adventistech tedy ani nehledají a nezkoumají u jiných církví něco co by je tam věroučně obohatilo. Naopak od doby popisu ,,druhého andělského poselství" od EGW, kdy okolní církve zavrhli výpočet konce světa na rok 1843-1844 a podle EGW tak zavrhli Boží světlo a to jim dále nesvítí.
Tak naopak adventisté očekávají od ostatních církvích ve věrouce spíše zmatení a blud i kdyby neúmyslný.
b) vidí celou historii křesťanské teologie jako rostoucí strom sem tam s odpadajícími větvemi, které míří dolů.
Co když je ale realita jiná?! Co když více než jedna církev objevili důležitou část ,,světla/pravdy" ale každá jinou a naopak v dalších jsou úplně mimo.
Co když při navazování na učení církve, která byla ,,v reformační štafetě" před vámi, jste si z jejíjo učení vzali zrovna to mimo a rozvinuli ho a naopak jste přehlédli něco, co bylo správně a opustili to?
No a jinak si myslím, že ne zas tolik lidí v adventismu bylo ochotno důkladně studovat teologii ostatních církví, než se rozhodli.
Často je to studium typu - věří na spánek po smrti - ne? Tak tady je to jasně mimo, další.
Jak se staví k zákonu? Aha není co řešit.
Neboli neprostudovala se od počátku celá teologie v jejích vnitřních souvislostech a logice, místo toho se arbitrárně předložil 1-2 věroučné body z pozice, o které už ti lidé byli přesvědčeni, že je pravdivá a tím to ,,rozseknuli".
[b]Není to důležité, když jdeme za Ježíšem[/b]
Menšina už vám otevřeně přizná, že je v církvi protože se na narodila- v ní vyrůstala a že ani jinde nehledala a že by docela možná byla jinde, kdyby se jinde narodila. Pro názorovou konzistenci by mne zajímalo jak tito lidé reagují, když by jim přitel sboru řžekl, že je fajn, že ho navrátili k Ježíši/ Bohu, od kterého v mládí odešel, ale že vlastně vyrůstal jako dítě u katolíků/ svědků Jehovových tak že se tam vrátí mezi své. ;)
