od používateľa Neregistrovaný » Včera, 09:48
Přemýšlím nad stížností, že náboženství vede k násilí a vedení válek. Celkově víra v Boha téměř jistě vede k nějakému pocitu pochopení světa, jeho řádu a spravedlnosti.
Buď náboženství říká, že vše je podle Boha jak má být. Potom je to osud a výsledkem je jen přijetí čehokoliv co se děje někdy až apatie. Což je velice rezignovaný stav vědomí na nespravedlnost a útlak okolo nás.
Přestože náš mozek má mezi emocemi i hněv, který nám právě jako kontrolka ukazuje vždy, když někdo překračuje naše nebo cizí hranice a tím nám dává kompas, že něco není dobře. Náboženství osudovosti zkrátka hněv vyřadí jako nepotřebnou emoci která je v principu vždy chybná a vždy hříšná.
Druhá možnost vede k hněvu ,,svatému" tedy správnému který ale vede k akci a ke změně toho co můj hněv způsobuje. V takovém případě podle Boha není vše jak má být a tedy jsou věci které Bůh schvaluje a jiné které se musí změnit. A to je jen krůček k tomu aby lidé vnímali pokyn, že to mají jít udělat podle té Boží vůle tak aby ,,odstranili zlo ze svého středu".
Pokud tedy nechci ani apatii a rezignaci, ani organizované tažení hodných proti zlým, tak musím přijmout, že ten konflikt si musí řešit každý pouze sám za sebe tedy i respektovat že mimo jeho dosah( jeho samotného a nejbližší okolí mimo vůli jiných osob) už není jeho úkolem nijak zasahovat a naopak je nanejvýš žádoucí aby si tímto bojem procházeli ti lidé zase sami a sami se rozhodovali jak povedou svůj život oni. Tak si mohu uchovat víru v Boha, který ale chce, aby si každý člověk vybojoval svou cestu a prošel svými zkušenostmi, než si dojde k ,,NĚMU". Ostatní mu nejvíce pomohou tím když ho nechají si to zkusit sám.
Náboženství kde Bůh chce pro každého stejný cíl i stejnou cestu k němu je z principu ten problém - buď musí vést k potlačení hněvu, pocitu nespravedlnosti a chuti cokoli měnit, nebo vede ke vnucení jedné morálky kde nutně budeme ohýbat a lámat hodnotový žebříček a svědomí a svobodnou vůli druhých, aby byli podle jednoho mustru.
Myslím že se to celé točí okolo respektu ke svobodné vůli člověka a důvěře v jeho svědomí k důvěře v to že každý člověk je už od narození Bohem vybaven nejlépe jak může k tomu, aby si našel právě tu cestu podle toho čemu věří aby žil jak nejlépe umí.
Tedy v opak víry v dědičný hřích. Víru v dědičného ,,Ducha svatého" nebo v dědičný ,,obraz Boží", který v sobě vždy máme (nemusíme se narodit v konkrétním náboženství či kultuře) a tedy vždy nakonec dojdeme ke správnému cíli.
Tak mě napadá jestli se této myšlence neříká humanismus. Ale i v humanismu, ateismu a vědeckém světě existuje problém ,,psychopatů", tedy lidí kteří podle měření mozku od narození nemají fungující ,,empatii" a soucit. V takovém případě si s nimi věda a společnosti neví rady a jsou ,,odsouzeni" na napodobování aby zapadli do společnosti nebo z ní jsou vyloučeni až odstraněni. To je naalogie k tomu kdy podle náboženství jsou někteří narození předurčeni pro zlo vzpouru a peklo / zničení. To se mi v principu těžko polyká byť jde o 1% lidí. Aby pro tyto lidi existovala volba a spravedlnost je jednodušší věřit v nějakou další možnost v jejich žití - reinkarnaci, očistec, karmu atd.
!
Přemýšlím nad stížností, že náboženství vede k násilí a vedení válek. Celkově víra v Boha téměř jistě vede k nějakému pocitu pochopení světa, jeho řádu a spravedlnosti.
Buď náboženství říká, že vše je podle Boha jak má být. Potom je to osud a výsledkem je jen přijetí čehokoliv co se děje někdy až apatie. Což je velice rezignovaný stav vědomí na nespravedlnost a útlak okolo nás.
Přestože náš mozek má mezi emocemi i hněv, který nám právě jako kontrolka ukazuje vždy, když někdo překračuje naše nebo cizí hranice a tím nám dává kompas, že něco není dobře. Náboženství osudovosti zkrátka hněv vyřadí jako nepotřebnou emoci která je v principu vždy chybná a vždy hříšná.
Druhá možnost vede k hněvu ,,svatému" tedy správnému který ale vede k akci a ke změně toho co můj hněv způsobuje. V takovém případě podle Boha není vše jak má být a tedy jsou věci které Bůh schvaluje a jiné které se musí změnit. A to je jen krůček k tomu aby lidé vnímali pokyn, že to mají jít udělat podle té Boží vůle tak aby ,,odstranili zlo ze svého středu".
Pokud tedy nechci ani apatii a rezignaci, ani organizované tažení hodných proti zlým, tak musím přijmout, že ten konflikt si musí řešit každý pouze sám za sebe tedy i respektovat že mimo jeho dosah( jeho samotného a nejbližší okolí mimo vůli jiných osob) už není jeho úkolem nijak zasahovat a naopak je nanejvýš žádoucí aby si tímto bojem procházeli ti lidé zase sami a sami se rozhodovali jak povedou svůj život oni. Tak si mohu uchovat víru v Boha, který ale chce, aby si každý člověk vybojoval svou cestu a prošel svými zkušenostmi, než si dojde k ,,NĚMU". Ostatní mu nejvíce pomohou tím když ho nechají si to zkusit sám.
Náboženství kde Bůh chce pro každého stejný cíl i [b]stejnou cestu k němu[/b] je z principu ten problém - buď musí vést k potlačení hněvu, pocitu nespravedlnosti a chuti cokoli měnit, nebo vede ke vnucení jedné morálky kde nutně budeme ohýbat a lámat hodnotový žebříček a svědomí a svobodnou vůli druhých, aby byli podle jednoho mustru.
Myslím že se to celé točí okolo respektu ke svobodné vůli člověka a důvěře v jeho svědomí k důvěře v to že každý člověk je už od narození Bohem vybaven nejlépe jak může k tomu, aby si našel právě tu cestu podle toho čemu věří aby žil jak nejlépe umí.
Tedy v opak víry v dědičný hřích. Víru v dědičného ,,Ducha svatého" nebo v dědičný ,,obraz Boží", který v sobě vždy máme (nemusíme se narodit v konkrétním náboženství či kultuře) a tedy vždy nakonec dojdeme ke správnému cíli.
Tak mě napadá jestli se této myšlence neříká humanismus. Ale i v humanismu, ateismu a vědeckém světě existuje problém ,,psychopatů", tedy lidí kteří podle měření mozku od narození nemají fungující ,,empatii" a soucit. V takovém případě si s nimi věda a společnosti neví rady a jsou ,,odsouzeni" na napodobování aby zapadli do společnosti nebo z ní jsou vyloučeni až odstraněni. To je naalogie k tomu kdy podle náboženství jsou někteří narození předurčeni pro zlo vzpouru a peklo / zničení. To se mi v principu těžko polyká byť jde o 1% lidí. Aby pro tyto lidi existovala volba a spravedlnost je jednodušší věřit v nějakou další možnost v jejich žití - reinkarnaci, očistec, karmu atd.
!
