Kam směřuje ateismus?

[Host]

Dakujem. Mám známeho z Reformovanej cirkvi a podobne mi to vysvetľoval aj on ako to majú.

[Neregistrovaný]

Prečo som stále viac presvedčený, že náboženstvá sú vo svojej podstate diabolské? Keď sa pozrieme na súčasnosť aj do minulosti, tak vojenské konflikty sa odohrávali kvôli obsadeniu územia, ovládnutiu nepriateľa a jeho zdrojov. Náboženstvo pôsobilo ako katalyzátor. Ak panovník vyhlásil, že bojuje v mene Boha, zároveň ospravedlnenil zabíjanie a bojovníci verili, že ich smrť nie je zbytočná. Náboženstvo takisto definuje "my" versus "oni".
Dokonca ospravedlnili genocídu. Ani "vyvolený národ" sa tomu nevyhol, viď príbehy v SZ.
To čo sa dnes deje na Blízkom východe, je náboženská vojna. Objavujú sa články, že v administratíve prezidenta Trumpa sú náboženskí fanatici. Najlepším príkladom je Peter Hegseth, minister vojny, spájaný s hnutím kresťanského nacionalizmu. Vo svojich vyjadreniach obhajuje „biblicky zdôvodnené“ kroky v zahraničnej politike a v marci 2026 čelil kritike za rétoriku o „božom pláne“ v súvislosti s vojenskými operáciami na Blízkom východe. Pribúdajú sťažnosti v americkej armáde na svojich veliteľov, ktorí otvorene hovoria o biblickom Armageddone, ktorý treba naplniť.
V USA sa kresťanskí sionisti snažia o obnovenie tretieho chrámu, plne podporujú Izrael vo svojej vojne, aby sa naplnili proroctvá.

[Neregistrovaný]

Prečo som stále viac presvedčený, že náboženstvá sú vo svojej podstate diabolské? Keď sa pozrieme na súčasnosť aj do minulosti, tak vojenské konflikty sa odohrávali kvôli obsadeniu územia, ovládnutiu nepriateľa a jeho zdrojov. Náboženstvo pôsobilo ako katalyzátor. Ak panovník vyhlásil, že bojuje v mene Boha, zároveň ospravedlnenil zabíjanie a bojovníci verili, že ich smrť nie je zbytočná. Náboženstvo takisto definuje "my" versus "oni".
Dokonca ospravedlnili genocídu. Ani "vyvolený národ" sa tomu nevyhol, viď príbehy v SZ.
To čo sa dnes deje na Blízkom východe, je náboženská vojna. Objavujú sa články, že v administratíve prezidenta Trumpa sú náboženskí fanatici. Najlepším príkladom je Peter Hegseth, minister vojny, spájaný s hnutím kresťanského nacionalizmu. Vo svojich vyjadreniach obhajuje „biblicky zdôvodnené“ kroky v zahraničnej politike a v marci 2026 čelil kritike za rétoriku o „božom pláne“ v súvislosti s vojenskými operáciami na Blízkom východe. Pribúdajú sťažnosti v americkej armáde na svojich veliteľov, ktorí otvorene hovoria o biblickom Armageddone, ktorý treba naplniť.
V USA sa kresťanskí sionisti snažia o obnovenie tretieho chrámu, plne podporujú Izrael vo svojej vojne, aby sa naplnili proroctvá.

Tipuji že to bude tím, že náboženství nejsou jen systém přemýšlení o Bohu, ale jsou to kolektivní systémy a vznikaly v dobách kdy lidé přežívaly tam kde byla větší skupina jednotná. V dnešní době kdy již je v bezpečném světě umožněna většině lidí velká individualita v myšlení a veřejně přístupné informace z knih, tak ve způsobu života a dosahování svého štěstí již lidé dokáží hledat své cesty k Bohu sami.

Jinak řečeno náboženství fungovalo jako výhoda pro lidské skupiny v obdobích chaosu strachu a hněvu. V období svobody, pochopení, míru, odpuštění a tolerance již je překonáno.

Ale vlastně něco takového zaznělo již od Ježíše v Příběhu u Jana a ženy u studně.

Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!“ ..................... Ježíš jí odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě........................Ale přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.
Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“

(4. kapitola evangelia podle Jana)
Za mě to je ukázka toho, že jak se rozvíjí duch v lidech, již nepotřebují ,,uctívat" v chrámech, na posvátných horách, v církvích, ale každý jednotlivě v duchu a v pravdě.

Žel v bibli je těch myšlenek vlivů a náznaků i protichůdných více. A tak tato nepřevládla. I v těch větách které jsem psal jsem vynechal 3 okolní řádky.

Jeden mluvil o nadřazenosti mužů nad ženami, druhý o nadřazenosti Židů nad ostatními a třetí o nadřazenosti těch co věří v konkrétní osobu Ježíše jako mesiáše nad ostatními.

A všechny 3 vlivy stále v křesťanství zůstávají.

[Host]

Postupne sa ako spoločnosť dostávame do situácie že náboženstvo slúži určitým skupinám na nejaké ciele. A tie ciele nie sú zrovna vznešené.

Jeden mluvil o nadřazenosti mužů nad ženami, druhý o nadřazenosti Židů nad ostatními a třetí o nadřazenosti těch co věří v konkrétní osobu Ježíše jako mesiáše nad ostatními.
A všechny 3 vlivy stále v křesťanství zůstávají.

Bolo by kresťanstvo bez týchto vplyvov ? Asi nebolo. Nadradenosť je základ každého náboženského systému - viem viac ako ostatní.
A ked sa Donald dnes obklopil pastormi aby sa za neho modlili bol som v nemom úžase https://www.youtube.com/shorts/VxXW9tcQL4c

Prečo som stále viac presvedčený, že náboženstvá sú vo svojej podstate diabolské? Keď sa pozrieme na súčasnosť aj do minulosti, tak vojenské konflikty sa odohrávali kvôli obsadeniu územia, ovládnutiu nepriateľa a jeho zdrojov. Náboženstvo pôsobilo ako katalyzátor. Ak panovník vyhlásil, že bojuje v mene Boha

Stále rozmýšlame v mantineloch Boh vs. Diabol. Samozrejme že Boh je somnou a diabol je protivník.

[Neregistrovaný]

V mene Boha sa zabíjalo od nepamäti, história sa opakuje. Stačí jeden idiot a náboženskí pomätenci, pardón duchovní.
https://cz24.news/modlitebni-ritual-pos ... ilem-dome/

[Neregistrovaný]

Přemýšlím nad stížností, že náboženství vede k násilí a vedení válek. Celkově víra v Boha téměř jistě vede k nějakému pocitu pochopení světa, jeho řádu a spravedlnosti.

Buď náboženství říká, že vše je podle Boha jak má být. Potom je to osud a výsledkem je jen přijetí čehokoliv co se děje někdy až apatie. Což je velice rezignovaný stav vědomí na nespravedlnost a útlak okolo nás.
Přestože náš mozek má mezi emocemi i hněv, který nám právě jako kontrolka ukazuje vždy, když někdo překračuje naše nebo cizí hranice a tím nám dává kompas, že něco není dobře. Náboženství osudovosti zkrátka hněv vyřadí jako nepotřebnou emoci která je v principu vždy chybná a vždy hříšná.

Druhá možnost vede k hněvu ,,svatému" tedy správnému který ale vede k akci a ke změně toho co můj hněv způsobuje. V takovém případě podle Boha není vše jak má být a tedy jsou věci které Bůh schvaluje a jiné které se musí změnit. A to je jen krůček k tomu aby lidé vnímali pokyn, že to mají jít udělat podle té Boží vůle tak aby ,,odstranili zlo ze svého středu".

Pokud tedy nechci ani apatii a rezignaci, ani organizované tažení hodných proti zlým, tak musím přijmout, že ten konflikt si musí řešit každý pouze sám za sebe tedy i respektovat že mimo jeho dosah( jeho samotného a nejbližší okolí mimo vůli jiných osob) už není jeho úkolem nijak zasahovat a naopak je nanejvýš žádoucí aby si tímto bojem procházeli ti lidé zase sami a sami se rozhodovali jak povedou svůj život oni. Tak si mohu uchovat víru v Boha, který ale chce, aby si každý člověk vybojoval svou cestu a prošel svými zkušenostmi, než si dojde k ,,NĚMU". Ostatní mu nejvíce pomohou tím když ho nechají si to zkusit sám.

Náboženství kde Bůh chce pro každého stejný cíl i stejnou cestu k němu je z principu ten problém - buď musí vést k potlačení hněvu, pocitu nespravedlnosti a chuti cokoli měnit, nebo vede ke vnucení jedné morálky kde nutně budeme ohýbat a lámat hodnotový žebříček a svědomí a svobodnou vůli druhých, aby byli podle jednoho mustru.

Myslím že se to celé točí okolo respektu ke svobodné vůli člověka a důvěře v jeho svědomí k důvěře v to že každý člověk je už od narození Bohem vybaven nejlépe jak může k tomu, aby si našel právě tu cestu podle toho čemu věří aby žil jak nejlépe umí.

Tedy v opak víry v dědičný hřích. Víru v dědičného ,,Ducha svatého" nebo v dědičný ,,obraz Boží", který v sobě vždy máme (nemusíme se narodit v konkrétním náboženství či kultuře) a tedy vždy nakonec dojdeme ke správnému cíli.

Tak mě napadá jestli se této myšlence neříká humanismus. Ale i v humanismu, ateismu a vědeckém světě existuje problém ,,psychopatů", tedy lidí kteří podle měření mozku od narození nemají fungující ,,empatii" a soucit. V takovém případě si s nimi věda a společnosti neví rady a jsou ,,odsouzeni" na napodobování aby zapadli do společnosti nebo z ní jsou vyloučeni až odstraněni. To je naalogie k tomu kdy podle náboženství jsou někteří narození předurčeni pro zlo vzpouru a peklo / zničení. To se mi v principu těžko polyká byť jde o 1% lidí. Aby pro tyto lidi existovala volba a spravedlnost je jednodušší věřit v nějakou další možnost v jejich žití - reinkarnaci, očistec, karmu atd.
!

[Host]

V podstate si vytvoril teologicko-psychologický model, ktorý rieši starý konflikt medzi náboženským dogmatizmom a individuálnou slobodou.
Je to hľadanie "tretej cesty".

Pomenoval si pascu determinizmu (osudu). Ak je všetko vopred dané, morálka stráca zmysel, pretože človek je len divákom. Naopak, koncept "svätého hnevu" je historicky motorom krížových výprav a džihádov. Tvoj návrh – presunúť boj do vnútra jednotlivca – je jadrom mystických prúdov (napríklad vnútornej alchýmie alebo "veľkého džihádu" v súfizme), kde skutočným nepriateľom nie je sused, ale vlastné ego a tiene.

Pýtaš sa, či je to humanizmus. Čisto sekulárny humanizmus stavia na rozume a empatii bez nutnosti božského pôvodu. Tvoja verzia je skôr teocentrický humanizmus.
Dedičný hriech vs. Dedičný obraz Boží: Toto je kľúčový teologický posun. Kým Augustín zdôrazňoval skazenosť (človek potrebuje inštitúciu, aby ho zachránila), ty sa prikláňaš k tradícii, ktorá verí v "pôvodné požehnanie". To radikálne mení postoj k slobode – Bohu netreba slúžiť zo strachu pred trestom, ale z rozvíjania vlastného potenciálu.

Tu narážaš na najtvrdší oriešok. Ak 1 % ľudí biologicky nemá "hardvér" na empatiu, je ich slobodná vôľa rovnaká ako u ostatných?
Ak veríme v reinkarnáciu alebo karmu, tento život je len jedna kapitola. Psychopatická štruktúra mozgu by potom mohla byť vnímaná ako špecifická (hoci drsná) lekcia alebo dôsledok predošlého vývoja.
Bez tejto nadstavby (v čisto materiálnom svete) sú títo ľudia skutočne "biologicky tragickí".

Tvoja myšlienka, že "ostatní mu najviac pomôžu tým, keď ho nechajú si to skúsiť samého", je v priamom rozpore s misijným charakterom mnohých náboženstiev. Je to postoj hlbokej dôvery v Boha. Ak verím, že Boh je v každom, nemusím toho druhého "opravovať" podľa svojho mustra – stačí, ak mu nebudem brániť v jeho vlastnom poznaní.
Tvoj pohľad je veľmi blízky liberálnej teológii a náboženskému pluralizmu. Hovoríš, že cieľ je spoločný (Boh/Pravda), ale cesty sú prísne individuálne a neprenosné. Je to vízia viery, ktorá nepotrebuje nepriateľa, aby definovala samu seba.
Ak niekto v rámci svojej "slobodnej cesty" začne hrubo zasahovať do slobody tvojej, kde končí rešpekt k jeho skúsenosti a začína tvoj "hnev ako kontrolka"?

[Neregistrovaný]

V podstate si vytvoril teologicko-psychologický model, ktorý rieši starý konflikt medzi náboženským dogmatizmom a individuálnou slobodou.
Je to hľadanie "tretej cesty".

Pomenoval si pascu determinizmu (osudu). Ak je všetko vopred dané, morálka stráca zmysel, pretože človek je len divákom. Naopak, koncept "svätého hnevu" je historicky motorom krížových výprav a džihádov. Tvoj návrh – presunúť boj do vnútra jednotlivca – je jadrom mystických prúdov (napríklad vnútornej alchýmie alebo "veľkého džihádu" v súfizme), kde skutočným nepriateľom nie je sused, ale vlastné ego a tiene.

Pýtaš sa, či je to humanizmus. Čisto sekulárny humanizmus stavia na rozume a empatii bez nutnosti božského pôvodu. Tvoja verzia je skôr teocentrický humanizmus.
Dedičný hriech vs. Dedičný obraz Boží: Toto je kľúčový teologický posun. Kým Augustín zdôrazňoval skazenosť (človek potrebuje inštitúciu, aby ho zachránila), ty sa prikláňaš k tradícii, ktorá verí v "pôvodné požehnanie". To radikálne mení postoj k slobode – Bohu netreba slúžiť zo strachu pred trestom, ale z rozvíjania vlastného potenciálu.

Tu narážaš na najtvrdší oriešok. Ak 1 % ľudí biologicky nemá "hardvér" na empatiu, je ich slobodná vôľa rovnaká ako u ostatných?
Ak veríme v reinkarnáciu alebo karmu, tento život je len jedna kapitola. Psychopatická štruktúra mozgu by potom mohla byť vnímaná ako špecifická (hoci drsná) lekcia alebo dôsledok predošlého vývoja.
Bez tejto nadstavby (v čisto materiálnom svete) sú títo ľudia skutočne "biologicky tragickí".

Tvoja myšlienka, že "ostatní mu najviac pomôžu tým, keď ho nechajú si to skúsiť samého", je v priamom rozpore s misijným charakterom mnohých náboženstiev. Je to postoj hlbokej dôvery v Boha. Ak verím, že Boh je v každom, nemusím toho druhého "opravovať" podľa svojho mustra – stačí, ak mu nebudem brániť v jeho vlastnom poznaní.
Tvoj pohľad je veľmi blízky liberálnej teológii a náboženskému pluralizmu. Hovoríš, že cieľ je spoločný (Boh/Pravda), ale cesty sú prísne individuálne a neprenosné. Je to vízia viery, ktorá nepotrebuje nepriateľa, aby definovala samu seba.
Ak niekto v rámci svojej "slobodnej cesty" začne hrubo zasahovať do slobody tvojej, kde končí rešpekt k jeho skúsenosti a začína tvoj "hnev ako kontrolka"?

Výborná otázka!
Nevím přesně, napadá mne ve fyzickém smyslu něco jako hranice osobního prostoru pole v proxemice - tento prostor si už budu bránit. Ve smyslu finančním ideologickém nebo třeba pouštění hlasité hudby když chci spát - buď se potřebuji naučit ovládat své smysly a mysl tak aby se uměla odpojit a zůstat ve svém vnitřním bezpečném světě, nebo zkusím vyjednávat a pokud selžu pak ještě existuje dovolání se k vyšší autoritě ve kterou věřím, tedy přednesení sporu někomu s kompetencí to vyřešit - buď naléhám a vyžaduji svá práva a svobody dané v tomto světě a životě, nebo se dožaduji okamžité spravedlnosti a zásahu proti osobě o které se domnívám, že přímo vědomě a úmyslně ubližuje dalším.
Věřím ve vyloučení trestnosti za přiměřenou obranu .

Upřímně ale mám radost a pocit smysluplnosti, když čtu, že to někdo četl, přemýšlel o tom a i reaguje.