Kde se vzaly jesličky, cukroví a stromeček?

[mikim]

Kde se vzaly jesličky, cukroví a stromeček?
Figurální zobrazování svaté rodiny v betlémské stáji s ježíškem v jeslích, pastýři a ovečkami a třemi mudrci z Východu spočívá na vyprávění v evangeliu sv. Lukáše o narození Ježíše. Tento zvyk je doložen už ve 4. Století a jako prostředek zbožnosti zlidověl zásluhou sv. Františka. Pak se stavění vánočních jeslí šířilo velmi rychle především v předalpských zemích a v jižní Itálii mezi rolnickým obyvatelstvem. V Čechách se stalo součástí vánočních zvyků až koncem 18. Století.
A jak se dostal k Vánocům stromeček? Má původ v pohanství. Staří pohané spojovali kult Slunce s kultem matky a s rituálem stále zelených stromů. V době oslav zasvěcených slunečnímu božstvu pořádali veselice a na stromky věšeli různé ozdoby. Dřevo stromu má však i jiný symbol: v jeslích se narodil Kristus, na kříži ze dřeva zemřel.
Také vánoční pečivo má svůj původ v pohanství. Pohané pekli na počest bohů rozmanité koláče v podobě pletenců, slunečních kotoučů a měsíčních srpků. Tyto zvyky převzali židé.
MF Dnes 21. 12.2004

[Tomáš Plechatýý]

Když jsem byl malý, tak jsme s bráchou hráli v autě hru zvanou zabírám.

Když někdo viděl hezké auto o kterém si myslel že je skvělé, tak kdo první vykřikl ,,zabírám" tak mu jako patřilo a ten druhý utřel.
Už mu nemohlo patřit, protože patřilo tomu prvnímu.

Podobně u babičky jsme koukali z okna na ulici a já si zabral všechny autobusy, které jezdily z prava do leva a ty mi přinášely body a bráchovi zase ty co projely z leva do prava a soutěžilo se kdo má víc bodů.

Z těchto dětských hrátek jsme vyrostli a také pochopili, že úplně nedávalo smysl, že když si to zabral jeden, tak by to ten druhý už nemohl ve skutečnosti mít, nebo že nejde si zabrat jeden typ autobusů (co nějak jezdí) a všechny nové když jely mým směrem, tak mi patřily.

Mnoho křesťanů ale takto dodnes i v dospělosti uvažuje o Bohu a ďáblu.

Jakoby podle nich ďábel s Bohem hrál také hru ,,zabírám".

Bůh řekne ,,zabírám sobotu" a ďábel řekne ,,zabírám neděli" pak případně dodá ,,a všechny ostatní dny"

Bůh řekne ,,zabírám velikonoce a den smíření a svátek stánků" a možná ještě znak kříže.

Ďábel řekne: ,,zabírám!" ,,vánoce" zabírám ,,Halloween" ,,dušičky" ,,čarodějnice" ,,stromeček" ,,cukroví" ,,číslo 666" ,,obrácený kříž" ,,pentagram" ,,kozlí hlavu" ,,pyramidu" jedno vševidoucí oko, a i Davidovu hvězdu možná. Jo a slunce ještě. Dále taky zvěrokruh, mluvení pozpátku, zakrývání si jednoho oka, spínání prstů rukou k sobě do trojúhelníku, zasouvání si ruky za košili a další přidám časem. Vlastně zapomněl jsem na celé obrovské odvětví hudebních nástrojů (bubny,varhany),rytmů (synkopy), akordů (evil akord) a celých hudebních stylů (rock, jazz, metal - viď církevní řáde)
(Bůh si asi pro adventisty zabral jen Sionské písně z 18-19. stol. ideálně čtyřhlasé a jen s klavírem)

A každý kdo bude chtít mít něco z toho v oblibě, nebo to použije ať už to ví nebo neví, že jsem si to zabral, tak je teď můj. Mám na něj nárok a můžu ho ovládat, strašit ho ve snech házet mu talířema po domě a podobně.

A Podle některých lidí to jako Bůh respektuje a říká pak křesťanům kteří se k němu modlí a prosí o vysvobození z problémů:

,,Sorry jako tohle si zabral nepřítel jako první, takže, seš na jeho území a tam já nemůžu, když to děláš, tak patříš jemu a už ne mě, takže ti nemůžu pomoct, dokud se toho nezbavíš."

My jsme s bráchou z těch her jednou vyrostli, ale žel mnozí si tyto pověry nosí zbytek života sebou.

[log]

))))

Zaberam mercedes. Alebo ako hovori W. Veith, len preto ze sa logo mercedesu podoba na satansky symbol, neprestane tym skvelym autom jazdit.

[elza]

Když jsem byl malý, tak jsme s bráchou hráli v autě hru zvanou zabírám.

Když někdo viděl hezké auto o kterém si myslel že je skvělé, tak kdo první vykřikl ,,zabírám" tak mu jako patřilo a ten druhý utřel.
Už mu nemohlo patřit, protože patřilo tomu prvnímu.

Podobně u babičky jsme koukali z okna na ulici a já si zabral všechny autobusy, které jezdily z prava do leva a ty mi přinášely body a bráchovi zase ty co projely z leva do prava a soutěžilo se kdo má víc bodů.

Z těchto dětských hrátek jsme vyrostli a také pochopili, že úplně nedávalo smysl, že když si to zabral jeden, tak by to ten druhý už nemohl ve skutečnosti mít, nebo že nejde si zabrat jeden typ autobusů (co nějak jezdí) a všechny nové když jely mým směrem, tak mi patřily.

Mnoho křesťanů ale takto dodnes i v dospělosti uvažuje o Bohu a ďáblu.

Jakoby podle nich ďábel s Bohem hrál také hru ,,zabírám".

Bůh řekne ,,zabírám sobotu" a ďábel řekne ,,zabírám neděli" pak případně dodá ,,a všechny ostatní dny"

Bůh řekne ,,zabírám velikonoce a den smíření a svátek stánků" a možná ještě znak kříže.

Ďábel řekne: ,,zabírám!" ,,vánoce" zabírám ,,Halloween" ,,dušičky" ,,čarodějnice" ,,stromeček" ,,cukroví" ,,číslo 666" ,,obrácený kříž" ,,pentagram" ,,kozlí hlavu" ,,pyramidu" jedno vševidoucí oko, a i Davidovu hvězdu možná. Jo a slunce ještě. Dále taky zvěrokruh, mluvení pozpátku, zakrývání si jednoho oka, spínání prstů rukou k sobě do trojúhelníku, zasouvání si ruky za košili a další přidám časem. Vlastně zapomněl jsem na celé obrovské odvětví hudebních nástrojů (bubny,varhany),rytmů (synkopy), akordů (evil akord) a celých hudebních stylů (rock, jazz, metal - viď církevní řáde)
(Bůh si asi pro adventisty zabral jen Sionské písně z 18-19. stol. ideálně čtyřhlasé a jen s klavírem)

A každý kdo bude chtít mít něco z toho v oblibě, nebo to použije ať už to ví nebo neví, že jsem si to zabral, tak je teď můj. Mám na něj nárok a můžu ho ovládat, strašit ho ve snech házet mu talířema po domě a podobně.

A Podle některých lidí to jako Bůh respektuje a říká pak křesťanům kteří se k němu modlí a prosí o vysvobození z problémů:

,,Sorry jako tohle si zabral nepřítel jako první, takže, seš na jeho území a tam já nemůžu, když to děláš, tak patříš jemu a už ne mě, takže ti nemůžu pomoct, dokud se toho nezbavíš."

My jsme s bráchou z těch her jednou vyrostli, ale žel mnozí si tyto pověry nosí zbytek života sebou.

Tomáš to si vystihol úplne presne.